M i l a n   F r i e d l  –  U M Ě N Í   JE   I N S P I R A C E

Bereme do rukou uměleckou kniĹžní vazbu Jana PerĹŻtky (1964) a ani si neuvědomujeme, jak se nám vydává celou svojí bytostí – zaloĹžením své osobnosti, úrovní dosaĹženého řemesla i svým osobitým uměleckým projevem (našemu pohledu, naší kritičnosti i našemu obdivu). A hned nutno říci, Ĺže PerĹŻtka je osobností mezi svojí generací; Ĺže řemeslo zvládá dokonale, ale nad to ho chápeme jako výtvarníka, který souzní s obsahem knihy, vychází z barevnosti jednotlivých grafických ilustrací a dovede volit individuální materiál na vazbu tak, aby vyhovoval jeho výtvarným záměrĹŻm, dovede připravit papír na předsádku a pod jeho rukama se rodí umělecké výtvarné dílo.

Není divu, vĹždyĹĽ dostal základní poučení na Střední umělecko-prĹŻmyslové škole v Brně, ale hlavně dlouholeté přátelství s „králem uměleckých knihařů“ prof. Jindřichem Svobodou mu dalo umělecký příklad a křídla k vlastní tvorbě. Svrchovaný Mistr Svoboda ve svém ateliéru v Brně na Petrově vlastním příkladem ukazoval kdy pouĹžít kĹŻĹži a jaký druh, kdy pouĹžít pergamen (choulostivý materiál, který stále pracuje, jak ssaje vlhkost nebo zase vysychá) a jak jej vypracovat nebo kdy pouĹžít papír na vrchní desku. Ale mnohdy stejně pracné je udělat pouzdro na knihu, aby nebylo ani volné, ani těsné, aby mělo přiléhající souznění s knihou, kterou má chránit. Kolik trpělivosti musí Mistr projevit při zlacení ořízky (a ještě s ní mĹŻĹže výtvarně pracovat) a potom musí mít „oko“ na písmo, vlastně musí znát zásady grafické práce. Jan PerĹŻtka navíc ovládá i restaurování starých tiskĹŻ včetně dolévání papíroviny, renovování dřevěných desek případně i kování.

Z toho, co bylo řečeno, jasně vyplývá, Ĺže tento váĹžný umělec se právem stal zakládajícím členem Společenstva českých knihařů, jako Mistr knihařského řemesla – umělecká kniĹžní vazba, je členem Unie výtvarných umělcĹŻ, a jeho práce jsou zastoupeny např. v knihovnách Národního muzea v Praze, Umělecko-prĹŻmyslového muzea v Praze, Památníku národního písemnictví, v Moravské galerii v Brně, i v Muzeu für Kunst und Gewer v Hamburku.

V současné době je velmi obtíĹžné být umělcem vysokých nárokĹŻ sám na sebe, jaké má Jan PerĹŻtka. Kromě výjimek vymizeli mecenáši pravého umění a sběratelé bibliofilských tiskĹŻ jednak zestárli a nemají prostředky na svoji zálibu a dorĹŻstající mladá generace má zase zcela jiné záliby. Z toho logicky vyplývá, Ĺže ani nakladatelé se nezabývají bibliofilským Ĺžánrem, kromě několika málo nadšencĹŻ, kteří díky vlastnímu zájmu vytvářejí své edice pro uzounký okruh svých stálých zákazníkĹŻ. Ti se většinou spokojí z finančních dĹŻvodĹŻ výtiskem v šitých arších, ale kdopak z nich přijde k některému z uměleckých knihařů? Pokud mají uhájit existenci, váĹžou diplomní práce a zabývají se běžnou knihařskou prací. To ale není svět Jana PerĹŻtky; potřebuje čas na klidnou, soustředěnou práci. Přejme mu, aby našel naše a třeba i cizí sběratele se smyslem pro mimořádnou výtvarnou úroveň kniĹžní vazby, ale ještě lépe: aby našel mecenáše pro celý svĹŻj Ĺživot. A nakonec ještě přání s básníkem Michalem Černíkem: Baví vás práce a radujete se z ní? Pak je to skvělé, pak uĹž vám jen mohu přát, aby vám taková práce vydrĹžela.                                          

VYSVĚTLIVKY KE ZKRATKÁM